Vlastnosti perské kočky
Ve vrzích perských koček bývá málo koťat, obvykle dvě nebo tři, a třebaže jsou samice většinou dobré matky, koťata bývají po narození velice křehká a vyžadují zvýšenou pozornost. Jemná srst peršanek se začíná objevovat u koťat ve stáří šesti týdnů až dvou měsíců, ale plně se vyvine až ve dvou letech. Jednobarevná koťata mívají v první srsti náznak žíhání, které však zmizí běhěm dospívání.
Obecně má mít perská kočka širokou, kulatou hlavu s krátkým, mírně smáčknutým nosem, plné tváře a malé, zakulacené uši posazené daleko od sebe a namířené dopředu, u hlavy s dlouhou srstí. Američané dávají přednost zdůrazněnému stopu nebo zlomu v místech spojení čela a nosu. Oči mají být velké, kulaté a daleko od sebe, výraz má být ,,sladký'' (v Americe) a ,,milý'' (v Británii). Krk má být krátký a široký, tělo zavalité, jednotné a kulaté, s hlubokou hrudí a široké v ramenou a v zádi. Tlapky mají být poměrně velké, kulaté a osrstěné. Srst má být dlouhá, hedvábná, splývavá a lesklá. Zvláště ceněné jsou kočky s bohatým límcem a dlouhým závojem na předních nohou a mezi nimi a s hřívou kolem hlavy. Ocas má být krátký, huňatý, nesený za tělem a ne nad ním.